Je poměrně známou skutečností, že Japonci mají až nepochopitelnou zálibu v heavymetalu, grindcoru a noise... vskutku zvláštní národ. V zásadě do té první škatulky záhadně zapadá i tamější partička s prapodivným názvem „opojná hrabivost“. Na bizarním klonu mezi klišovitým heavymetalem, ostrým thrashem a Dream Theater je zajímavá především jejich snaha o originální vyznění. Ačkoli po instrumentální stránce na tom NG nejsou zle, ta originalita jaksi nikde... Někomu bude možná vadit jinak slušný, ale vysoký ječivý melodický heavy zpěv, který volně přechází do vrčivého thrashového vokálu. Anglická výslovnost Ryoujiho Azumy je poněkud úsměvná... velmi mírně řečeno. Za zmínku však rozhodně stojí kytarové umění Hiroshiho Yamashity, který si kdovíproč dává hloupě přezdívat Warzy... Právě v kytarách nacházím ony styčné body s Dream Theater, ačkoli Petrucci by mi asi dal facku...
No nic. Narcotic Greed nejsou ničím převratným, dokonce ani ničím, co by nějak výrazněji zvlnilo klidnou hladinu heavythrashového oceánu, na kterém se již léta prohánějí rychlé trojstěžníky, jež jsou sice namnoze krásné, ale působí povětšinou spíš jako muzejní exponáty. Přestože se jedná o mladou kapelu, tak ani Narcotic Greed rozhodně nepovedou peloton. Milovníkům nabroušených riffů, ječivého zpěvu a staré Bay Arey se značným nádechem progresivity se ovšem vyplatí u nich na chvíli setrvat s pozorným uchem – jejich muzika má totiž své nesporné kvality i kouzlo, ač více nostalgické než překvapující. Překvapující je pro tuzemského posluchače spíš booklet s motivem jakéhosi japonského meditativního surrealismu, který mj. obsahuje přepisy textů v japonštině. Taky úsměvné, zejména v momentech, když zjistíte, o čem že ta muzika je... songy jako Don´t Trust Anybody nebo End Is Near vyznívají vskutku zvláštně... Jsem z tohoto CD dost rozpačitý; nevím totiž jestli si spokojeně poklepávat nohou při jinak povedených docela povedených skladbách, nebo se útrpně usmívat při poslechu toho strašného přízvuku a pohledu na slovo „Ďakujem“ v závěru děkovačky, které zřejmě pochytili od bývalého stájového kolegy Martina Lukáče... Proč?